A nechcete raději los?
Mám maminku v domově pro seniory a podařilo se jí shodit z nočního stolku lampičku. Tak jsem vzala lampičku, zabalila do úhledného balíčku a vyběhla hned po polední pauze na nejbližší poštu. Myslela jsem si naivně, že dámy za přepážkou budou odpočinuté a svěží, tudíž dobře naladěné a příjemné. Ale kde že! Asi měly k obědu knedlo, zelo, vepřo, protože jedna připomínala spící pannu a druhá měla zřejmě žaludeční potíže - podle výrazu v obličeji.
Problém č. 1 nastal ihned po vstupu do naši minipošty. Na ploše dva krát čtyři metry se tísnili čtyři lidé, další dva postávali u okének. Paní před okénkem, kde se podávají balíky, se viditelně nudila, její synek už málem lezl nudou po zdi, pracovnice za přepážkou nevzrušeně ťukala do počítače. Slušně jsem se zeptala, zda je jedna fronta, či dvě. Po sdělení, že jedna společná, jsem se poctivě zařadila na konec. Hned za mnou přišel pán, který si to drze štrádoval k okénku č. 2. To neměl dělat, neboť řada se ihned zavlnila a jako jeden muž na něj vybafla, že fronta je jen jedna. Začal ihned diskutovat, že tu bydlí čtyřicet let, ale tohle ještě nezažil. Vychytrale jsem na něj mrkla a opáčila, že já tu bydlím už 42 let a už jsme to zažila. Přidala se pán přede mnou: "Já tu bydlím 44 let!" "Pojďte se hádat, kdo tu bydlí dýl," navrhuji pro ukrácení dlouhé chvíle, když tu se ozve paní za přepážkou jedna. "Nehádejte se, fronta tu vždycky byla jen jedna!" A máme to. Zmlkneme a poslušně stojíme dalších deset minutek.
Fronta se občas pohne, ale už nás tu je sedm. Paní za okénkem č. 2 ťuká a ťuká. Po dalších pěti minutách vyráží někam dozadu, prý tisknout. Mezitím na mě dojde řada. Přicházím k okénku a ptám se: "Balík mi vezmete?" "Ne, u druhého okénka." "Tam se to nehýbe." "Co byste chtěla, řeším reklamaci," ozývá se spící panna. Už půl hodiny, opáčím a vrhám se druhou dámu: "Říkala jste, že je tu jen jedna fronta." "Ano, ale vy musíte ke kolegyni, já tu mám dost svých zákazníků."
Přiznám se, že to mě vytočilo. Jakýpak můj zákazník? A já jsem čí? Já jsem své peníze přišla nabídnout medvídkovi Pú? Posunula jsem se tedy s brbláním dále a stojím a čekám. Mezitím si ta s žaludečními problémy mrmlá pod fousy, že to snad není možné, tak se k ní přidávám a notuji si s ní, že to opravdu není možné, což ji evidentně vytáčí do běla, ale nepovolí. Balík mi nevezme, protože by musela vstát a dojít dva metry k takovému otočnému heblu, kudy se balíky podávají. Zajímavé, že dopoledne slouží na poště vždy jen jedna pracovnice a klidně pobíhá sem a tam. Teď to nejde. Nejsem holt "její".
Jdu se tedy zeptat, jak dlouho ještě bude spící panna vyřizovat reklamaci. "No to já nevím, to je strašně práce, ještě minimálně deset patnáct minut." A vtom to ve mně bouchlo, protože po dvaceti minutách ve frontě u radiátoru vytočeného na pětku, když venku bylo 14°C, můj smysl pro slušnost a pevné nervy odpochodovaly neznámo kam. Bafla jsem na ni, že si měla na přepážku pověsit cedulku Mimo provoz a té druhé jsem vmetla do očí, že jdu jinam, kde se budou umět chovat.
Šla jsem. Na stejně malou pobočku, kde dvě dámy s úsměvem kmitaly a já byla za pět minut vyřízená. Mou spokojenost pokazila jen vyřčená suma. 179 Kč za poslání maličké stolní lampičky v hodnotě 190 Kč. Její cena se mi zdvojnásobila. Ale co bych pro milovanou maminku neobětovala! Nejen své nervy, ale i nehoráznou sumu. Teď jen doufám, že moje maminka, která se pohybuje jen velmi omezeně, nedostane do domova seniorů oznamku, že si má skočit na poštu dopoledne od 8 do 12 hodin nebo odpoledne od 14 do 17 hodin....
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x