Radši nikam nejezděte
Život mě zanesl daleko od rodného kraje, a zatímco v mládí jsem jeho absenci příliš neprožívala, na „stará kolena“ se mi stýská nejen po místech kdysi tak důvěrně známých, ale hlavně právě po oněch „známých“. Jak se okruh spolužáků a spolužaček začal zmenšovat, začala jsem „domů“ jezdit častěji, abych něco neprošvihla. A posledních pár let se z mých cest stala nejen jakási letní polorutina, ale i opakující se horor.
Netuším, na čem jsou závislé termíny oprav silnic a železnic, ale předpokládám, že na penězích. Většinou se zřejmě jedná o dotace, a ty když přijdou, jde se na to. Bez ohledu na to, že na silnici x se kope plyn a na doporučené objížďce y se pro změnu děla nový asfalt. I rozhodne se proto cestovatel, že využije železnice. Nejedna reklama nám vnucuje, že je to nejkrásnější způsob cestování. Ouha, jenže na vaší trase může být až neuvěřitelné množství výluk projevujících se pomalou jízdou, předem hlášeným zpožděním, v nejhorším případě zavedením náhradní dopravy v podobě autobusů. A co čert nechtěl, na silnici, po které výluková trasa vede, je několik objížděk, případně doprava řízená semafory v jednosměrném provozu. Že přeháním?
Minulý týden jsem cestovala mezi Ostravou a Vrchlabím, což je i tak poněkud komplikované, neboť je třeba třikrát změnit vlak. Na stránkách ČD jsem se dověděla, že už do Ostravy rychlík přijede se zpožděním, neboť bude mít z důvodu prací na trati dvakrát pomalou jízdu. Další dvě pomalé jízdy mám očekávat - a tudíž další sekyru - mezi Olomoucí a Pardubicemi. Dobrá, v Pardubicích mám na přestup dvacet minut. Kupuji tedy jízdenku, ale program mi hlásí, že z provozních důvodů nemohu dostat místenku do rychlíku z Pardubic na Liberec. A přes červenou bublinu nejede vlak, nedostanu ji ani z Ostravy do Pardubic. Vyřešila jsem to koupí jízdenek dvou - do a dále z Pardubic. První problém zažehnán.
Sedím v rychlíku, sleduji čas a průběžně se modlím - jako ostatně několik posledních let, protože práce na trati jsou už letním folklorem. Do Pardubic dojíždíme v limitu možného zpoždění. Ovšem ČD si pro cestovatele nachystaly malý bonus v podobě výluky na trati mezi Hradcem Králové a Starou Pakou, o níž se cestovatel při koupi jízdenek nic nedověděl. Nasedám tedy do vlaku směr Hradec Králové, zatím nevědomá, co mě čeká. Průvodčího jsem se nedočkala, na nádraží nebyla jediná směrovka, kam teď? I běžím za davem, neboť doufám, že aspoň jeden člověk ví, kam jde. Před nádražím nakonec nacházíme několik autobusů a jede se. Jenže: u Hořic je doprava svedená do jednoho směru a řízená semafory - to ještě netuším, že cestou zpět už pojedeme objížďkou přes centrum města. Opět se horoucně modlím ke všem svatým. Ač i rychlík z Prahy, na který v Pace přestupuji, má na trati výluku, a tudíž očekávané zpoždění, to naše je větší.
Modlení pomohlo, rychlík počkal a já si oddychnu, protože „lokálka“, která mě odveze poslední dvě zastávky do cíle, jiný cíl než právě tento nemá, ta jistě počká.
Cesta zpátky je mnohem jednodušší, ač je vlastně složitější, neboť lidí i nástrah na cestě je víc. Ale jste-li jednou na páteřní české železniční trati, možností je víc a můžete si říkat, že teď už nějak dojedete.
Musím říct, že přes výluky to tak zlé nebylo - pominu-li špatnou informovanost cestujících na netu a v Hradci Králové. Ale co absolutně nechápu, je to, proč práce na silnici a železnici nelze nějak koordinovat. Tato situace se opakuje už několik let. Podobně hororově jsme do Vrchlabí cestovali posledních téměř pět let - objížďka za objížďkou a k tomu výluky na železnici. A podobnou situaci zažívali skoro dva týdny i cestující z Ostravy do Olomouce přes Opavu, kde probíhala výluka. Cestující proto museli z Ostravy jet autobusem do Opavy a tam přestoupit na vlak. Ale na silnici, po níž autobusy jezdily, se delší dobu pracuje, doprava tam byla po celou dobu svedena do jednoho pruhu a řízena semaforem. Zase - kde zůstal selský rozum?
Chápu, že „musíme to opravit“ - oblíbené cedule ŘSD na našich silnicích, ale nechápu, proč se neustále opravuje nedávno opravené? Šetří si příslušné instituce práci na roky, aby dali vydělat co největšímu množství dělníků? Nebo to neumíme a pořád to flikujeme? Kdo ví. Pravdou další je, že např. na dálnici do Brna z Vyškova se opravuje snad každý rok a folklórem je mnoho kilometrů uzavřená silnice, kde se nic neděje, jen na malém kousku pracuje houfek dělníků a zanedbatelné množství strojů. A v podvečer už tam neuvidíte ani nohu. A v protisměru se tam i zpět šine pomalu jedoucí kolona naštvaných řidičů, kteří nejsou slepí.
Je léto, dovolených čas. Chystáte se vycestovat z výše zmíněných důvodů letadlem? Nemáte vyhráno! Vzpomeňte si na začátek prázdnin, kdy z důvodů přetížení tras spousta lidí zůstala hodiny na letišti.
Tak šťastnou cestu :-)
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x