Obědy zdarma
Nedávno jsme s kamarádkou ze základky trochu vzpomínaly a došlo i na školní jídelnu. Zajímavé, že jsme se ani jednou nedotkly kvality pokrmů, ale například jsme si obě vzpomněly na to, jak nás družinářky nutily dojídat i to, co nám nechutnalo. Jak my jsme se je snažili převézt a schovávali jsme tlusté maso pod jazykem nebo pod líci a pak je utíkali vyplivnout. Jak jsme přemlouvali kuchařky, aby nám přidaly buchtiček s krémem a nedávaly plíčka. Moje "těžká" chvilka nastávala, když byl hrách. To jsem potom proseděla v jídelně dobrou hodinu a stejně nakonec do mě družinářky nechutnou studenou hmotu narvaly se slovy: "Rodiče to platí, tak to musíš sníst!"
Nedávno jsem se ptala vnučky třeťačky, jak jim vaří ve školní jídelně. Říkala, že dobře, že třeba dnes jí kuchařka dala veliké maso. Na dotaz, jaké bylo, odpověděla, že neví, ho nejedla. U nás v jídelně se obědy čipují - žádné lístky už nejsou. Neodebraný oběd je tak hned viditelný, proto mnozí žáci, kterým se na oběd nechce, ale zároveň chtějí mít doma klid, jídelnou jen proběhnou a cestou si čipnou. Jaký rozdíl proti naší soudružce vychovatelce, která nás neustále přesvědčovala o tom, že jídlem se nesmí plýtvat, protože ve světě je spousta dětí, které by za náš oběd daly kdoví co. I proto mě před dvěma lety překvapil Zajíček na koni, který mě požádal o splnění vánočních dětských přání. Zjistila jsem, že i u nás jsou děti, které si k Vánocům přejí, aby mohly chodit na obědy.
Touto situací se v poslední době začaly zabývat i Ano a ČSSD, která chce obědy pro děti v mateřinkách a na prvním stupni zadarmo plošně. Poslouchala jsem besedu s poslankyní Gajduškovou, která neustále obhajovala plošné hrazení, protože údajně zjišťování nároků příspěvky by bylo dražší než oněch předpokládaných 5 mld. korun.
Chápu naprosto důvody, proč, ale nechápu onu plošnost. Prý děti, které na obědy chodí, čerpají státní dotaci, a ty, které nechodí, protože na ně nemají, o ni přicházejí. To je zdůvodnění hodné Šalamouna. Čím méně lidí bude o obědy zdarma žádat, tím více z oněch 5 mld zbude pro chudé a děti z opravdu potřebných rodin mohou dostat ještě příspěvek na sešity, na obaly, popř. na cvičební úbor. Jistě je pro matky samoživitelky stejně těžké kupovat rostoucímu dítěti tenisky jako obědy.
Ale o hladu bych nemluvila. To vypadá, jako by matky samoživitelky dětem nedávaly najíst, to bychom je uráželi. Děti najíst dostanou, ale jejich jídlo je nutričně chudé. V dnešní době je také spousta dětí, které nechodí na obědy z opačného důvodu. Jídlo jim nechutná, jsou z domova zvyklé na lepší. Tak jak to teď udělat? Naženeme všechny děti od první do páté třída na oběd povinně a dozor nad nimi bude stát, dokud to nesnědí, protože se státními penězi se neplýtvá? Naše soudružka vychovatelka by měla radost! Ale chodit musí všechny, protože ty, které by nechodily, by se přece okrádaly o dotace!! A bohatí rodiče prý místo placení obědů mají přispívat dary škole. Ha, už to vidím.
Souhlasím a asi většina národa bude se mnou zajedno, že dětem z problémových rodin by se mělo pomáhat. Ale ne za cenu "dojení státní kasy"! Není přece problém nastavit jasná a konkrétní pravidla, kdy rodiče o dotaci mohou požádat. Připadá mně, že u nás to je vždycky tak nějak "na levačku". Někdo něco vymyslí, ale nepromyslí si vše až do konce, se všemi případnými důsledky. Ví např. někdo, kolik jídla ve školní jídelně projde talířem a skončí v kbelíku? Přijďte se podívat, kolik jogurtů, pomerančů, banánů, jablek, které děti dostávají místo zákusku, se povaluje po parapetech, válí se po stolech i pod nimi a nemluvím o praskajících odpadkových koších. Kolik dětí si vezme oběd a téměř netknutý ho vrátí! Je jeho, tak si s ním může dělat, co chce. A co s ním udělá, když už "nebude jeho"?
Zrušili jsme bezplatné svačinky u větších dětí, které končily také často v odpadkovém koši. Teď naši zastupitelé cílí na "malé děti", když u těch velkých nezabodovali. Ale podle mě by se na to měli vybodnout. takový blbý výmysl jen dá zabrat státní kase a peníze budou chybět jinde. Přispívejme tam, kde je to potřeba a řiďme se heslem: Pomoci můžeme jen tomu, kdo naši pomoc přijme. Tak ji nabídněme, ale nevnucujme všem.
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x