Loučení s rouškou
Abych nepřeháněla - pokud to šlo, běhala jsem v poslední době, kdy se nám oteplilo, bez roušky. Protože s ní je to skoro jako kdysi za reálného socialismu v branné výchově, kde jsme na gymnáziu museli uběhnout stovku v plynové masce. My, holky, jsme často po doběhu kolabovaly, což se o mě pokoušelo i po běhu s rouškou. S tubusovým šátkem, kterým jsem brzy roušku nahradila, to bylo trochu lepší, ale co si budem povídat....
Snažila jsem se běhat bez ní, ale nešlo to. Všichni lidé, kteří by normálně trávili své dny v obchodních centrech, vyrazili do přírody. Do lesů a parků, za čistým vzduchem, který mocně nasávali přes roušky z dvojité utěrky. Mnozí z nich dokonce prolezli půdy a sklepy a vytáhli z nich dvacet i více let nepoužívaná kola všech značek a velikosti. Takoví supersváteční cyklisté jsou na cyklostezkách i běžeckých stezkách nebezpečnější než devadesátiletý Fittipaldi na dálnici. V lesích se proháněly celé rodiny, vyhledávaly více či méně odlehlá místa, kde zakládaly vatry a pekly buřty. Na běžeckých stezkách bylo lze potkat rodinky s dětmi na kolech, koloběžkách, nejvíce se jich vyskytovalo na lesním pilinovém oválu, kde jsou ze všech stran rozvěšené cedule o zákazu vstupu pro neběžce.
Ubohému běžci pak zbylo běhání po hlavních trasách podél silnic. Kde se líný Čech může svézt, nechodí pěšky, takže jsem běhala po chodníku po městě. Jenže ve městě je nakázáno mít zakrytý nos i ústa. Trochu jako když pes jitrničku sežral.
Přemýšlela jsem a došlo mi to. Nejvíc lidí bylo v lese v době, kdy byl pohyb venku zakázaný. Stejně jako davy lidí, kteří vyrazili na prázdné italské sjezdovky v době, kdy se to prozatím jen "nedoporučovalo". Takže navrhuji změnu taktiky. Co budeme chtít, aby národ ve velkém vykonával, musíme nejdřív zakázat. Pro začátek navrhuji zakázat očkování proto chřipce. Uvidíme, co na to Čech. Je mazaný a nedá si hned tak něco zakázat. Pak bychom mohli zakázat konzumaci ovoce a zeleniny ve větším množství, pak ryby a bílé maso... A hned bychom se zařadili v jejich konzumaci na přední místa v Evropě. A možná, že kdybychom zakázali roušky v prostředcích hromadné dopravy, všichni by je natruc nosili. Protože už zítra uvidíme, jak to bude v reálu...
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x