Vzhůru nahoru na horu

Před pár dny jsem s kamarádkou a jejími vnoučaty vyrazila do Beskyd na druhý nejvyšší vrchol Smrk. Protože Smrk má 1276 m, je to poměrně náročný výstup,

Nejdřív ubezpečuji, že v autě jsme měli roušky a vnoučata pochodovala s maminkou, zatímco my stařenky jsme si šly svým tempem, takže jsme se vůbec neshlukovali a dodržovali jsme pečlivě vládní nařízení.

Na výlet jsem se moc těšila, protože na Smrku jsem byla naposled, když moje děti byly mladší než dnes jejich děti. Smrk jsem si  pamatovala jako temnou horu, kterou není snadné dobýt - převýšení je kolem 600 m na 8 km a nahoře vás nečeká nic. Jen výškový bod a dobrý pocit. Proto tam nikdy netáhly zástupy jako třeba na Lysou nebo Radhošť. Naopak, živáčka jsi tam nepotkal. Ale, jak se zpívá, časy se mění...

Vyrazili jsme po modré, což není top trasa, a až do křížení s červenou jsme opravdu nestřetli ani nohu. Zato poté, co jsme se připojili na hlavní trasu z Ostravice, začalo to vypadat jak na pražském mostě. Davy sem i tam. Neznalým vysvětlím, že vrcholová cesta na Smrk není nijak upravená, je to prostě prudce stoupající horský chodník, protože se zde nachází přírodní rezervace. 

V době, kdy Ostravu trápily prudké deště, na Smrku napadl sníh, který teď skoro odtál a zůstala po něm podmáčená rozbahněná půda. To se týká samozřejmě i stezky, která místy připomínala okraj močálu. Turisté proudící oběma směry si ihned našli řešení. Vedle hlavní cesty vyšlapali další a vedle ní další a... Nakonec  z toho všeho vzniklo bahnisko táhnoucí se borůvčím pásem tak deset metrů širokým. 

Na Lysou horu vede dnes ve vrcholových pasážích upravený chodník, místy schody, podobně jako na Sněžku. Milovníci hor mohou protestovat, že se tím ničí autenticita hor. Ale podle mě je to lepší než zdevastovaný vrchol Smrku. Stovky a tisíce bot vymlely cestu tak, že z ní trčí obnažené kořeny a obrovské balvany, zatímco paralelní cestičky jsou zatím rozdupané a bahnité, ale nebude trvat dlouho a i zde voda obnaženou zeminu odnese a odhalí kořeny a kameny.  

Lidi částečně chápu. Málokdo měl pohorky a v teniskách se do bahna a na hrubé kameny málokomu chtělo. Ale je to škoda. Až sem po letech vyrazí dnešní děti, bude ještě kudy jít? Nebo to vyřešíme rovnou tak, že oblast raději uzavřeme?

Jsem pro kompromis. Upravená vrcholová cesta a zákaz šlapat mimo ni. Bude-li schůdná, věřím, že většina to dodrží. A pak snad na Smrk budou moci vyrazit i vnoučata dnešních vnoučat.