Dejme distanci distanc
"Začínám pomalu ale jistě pociťovat profesní beznaděj. Denně na preventivních prohlídkách pokládám otázku “Dělá aktivně nějaký sport?”
Odpověď je pokaždé stejná. “Ne, skončil. Hrál závodně fotbal/hokej/florbal.... chodila do gymnastiky/mažoretky/atletiky...plavala...... teď nedělá už od března nic.....”
Počáteční fázi nadšení pak vystřídalo na podzim vystřízlivění, stesk po škole a kamarádech...teď už jsou apatičtí. Je jim to jedno.
Proboha proč jsme obětovali děti?
Strašně by mě zajímalo srovnání s evropskými státy (a celým světem): jak dlouho chodily 1. stupně do škol? Jak dlouho 2. stupně? Jak dlouho středoškoláci? Máme nějaké srovnání?
Mé dvě děti, 2. stupeň ZŠ, chodily od března do školy 5 týdnů. Je to takto všude v Evropě a ve světě? Jaký to mělo efekt? Na počet mrtvých seniorů pramalý, ale na celou generaci dětí smrtelný.
Už to není jen pohodlnost, nechci nic pro naši generaci dospělých. Nemusím chodit do kina, do fitka, lyžovat a cestovat. Já to zvládnu. My dospělí to zvládnem. Ale už je to opravdu obrovský hazard s našimi malými/mladými. Nebo ne hazard. Je to jejich totální rozklad. Ve všech směrech. "
Toto napsala praktická dětská lékařka a já si ji dovolila citovat.
Na netu mě dále zaujal text Deváťák napsal ministrovi, co zažívá při distanční výuce. Ve své slohové práci popisuje, jak nad zdánlivými výhodami, kdy žáci vyměnili tvrdé školní židle za komfort pohovek a odpadlo jim brzké ranní vstávání, postupně převážily dříve nemyslitelné nevýhody: nedostatek pohybu, ztráta motivace, vypadávající internetové připojení. Mimo jiné píše, že už nějaký čas usedá k počítači v pyžamu, protože převlékání je zbytečné.
Jako učitelka, která také prosedí veškerý čas před počítačem, přidávám další negativa: uslzené oči, neschopnost vypnout a špatné spaní. A hlavně: nebaví mě koukat místo do tváří studentů na třicet avatarů na monitoru.
Děti patří do školy a učitel za katedru. Tak to bylo a mělo by být nadále. Škola vzdělává, ale i socializuje a vychovává. Přátelství ze škamen přetrvávají roky. A to je to krásné. Vzpomínáme na učitele, na spolužáky, na svou třídu a lumpárny, které jsme v ní prováděli. Na co budou vzpomínat distanční studenti? Je mi jich líto a přes neblahou epidemiologickou situaci bych je poslala do škol, aspoň na střídačku.
Nepřeji si, aby umírali senioři - sama nejsem nejmladší, ale myslím, že když jsme je izolovali skoro rok, mohli to ještě ty dva měsíce vydržet. Místo nich bych naočkovala učitele a otevřela školy. Nebo alespoň zavedla pravidelné testování učitelů a žáků. Uvolnili bychom tím i maminky, které už několik měsíců sedí doma a hlídají své děti. V nemocnicích by přibyly sestřičky, v obchodech prodavačky. Děti jsou naše budoucnost, ti, kteří to za nás převezmou. Jaké si je vychováme, takové je budeme mít. A tahle situace by se nám mohla vymstít právě v budoucnosti. Nám, ale i jim. Vezměme rozum do hrsti a začněme tento narůstající problém řešit. Je nejvyšší čas.
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x