Ostrava opravdu potřebuje roušku.
Půjčeno z Novinky.cz
Když jsem do Ostravy před mnoha lety přišla, bylo to opravdu špinavé černé, zanedbané město. Horníci s černými kroužky pod očima, ušmudlaná batolata v kočárcích, mastný černý prach na parapetech. A hlavně „vůně domova“ – smrad, který byl cítit kilometry za městem. Když jste přijížděli k Ostravě, už za Bílovcem jste mohli nasát do plic onu zvláštní směsku a říct si: Zase doma!
Pak přišlo radikální zlepšení. Koksovna Karolína byla srovnána se zemí, z města se vytratili horníci a se zastavením těžby i černý mour z dolů přestal padat na zem. Přibylo zeleně a konečně se o ni začal také někdo starat. Děti byly zdravější, ranní mlhy tak nějak zřídly a prádlo pověšené v zimě na balkoně téměř nepáchlo. Tak to bylo pár let…
V posledních letech se vše opět obrací k horšímu. Lidé topí vším, co hoří, na trávnících je vrstva špíny a prachu a pyly z neposekaných luk trápí alergiky. Ke všemu ještě přibyla mračna prachu, který padá bůhví odkud, víří ve vzduchu, máte ho plné oči, nutí ke kašli či kýchání, v bytech se usazuje ve všech možných škvírách. Přidejme k tomu, že Ostrava je situovaná do „komína“ – vítr se jí prožene z jednoho konce na druhý a bere s sebou vše, co není připevněné – mnohdy jsou to odpadky, igelitové sáčky, papíry, ale hlavně ona mračna prachu. Léta jsme si říkali, že to je zimním posypem, že to je suchem a já nevím čím. Prostě jsme se obelhávali a nechtěli si přiznat, že to je velkými průmyslovými podniky, které sice odbouraly pachy, ale pouští do vzduchu drobné prachové mikročástečky, jež jsou tak škodlivé nejen lidskému zdraví. Až teprve nemocné děti nás vyburcovaly k činům, a to ještě nám ony samy musely jít příkladem. Proto jim fandím. Jsem jen obyčejný člověk, nemám žádnou pravomoc, ale snažím se přispívat ke zlepšení prostředí, v němž žiju, jak můžu – třeba tříděním odpadů. Ale co je to platné, když velké podniky, jako je třeba Mittal, si prostě jen tak mohou koupit třeba i dopředu „odpustky“ za to, co páchají na našem zdraví.
Já sama mám alergii, trápí mě nejen rýma, ale i záněty spojivek, a to bydlíme na konci města, kde je situace relativně dobrá. Co teprve ti, kteří bydlí v oněch městských částech, jež jsou zasaženy spadem prachových mikročástic přímo. Nemocné děti jsou jen špičkou ledovce.
Chce se mi zvolat slovy z názvu časopisu, jež nabízejí svědci Jehovovi - lidé, probuďte se, než bude pozdě!!!
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x