Máme rádi zvířata, protože jsou… Proč vlastně?
Já sama do klanu milovníků domácích zvířat patřím již pomalu dvacet let. Vystřídali se u nás za tu dobu tři psi, ta poslední – malá jezevčice – je pomalu už nad hrobem a naše zážitky s ní by vydaly na knihu. Bohužel ne všechny jsou příjemné.
Prvním takovým bylo hárání. Sbíhali se k nám všichni volní psi z okolí. Představte si mě, jak držím jezevčici nad hlavou a o ramena se mi opírá slintající, sexuálně nabuzený vlčák. Nebo jak nás honí stejně náruživý dobrman – v obou případech po páníčkovi ani vidu, ani slechu. Věděla jsem v té době naprosto přesně, kde nezamykají vchody a kterým domům se mám zdaleka vyhnout, protože v nich záchrana nehrozí.
Naše mrně (6 kg živé váhy) trpí komplexem malosti. Je-li na vodítku a kolem pobíhá volně pes jakékoliv výšky a váhy, snaží se vy ho „vyděsit“ – naježí se, začne po něm štěkat, a někdy dokonce vystartuje, jako že ho chce sežrat. Málokdy to zafunguje. Již dvakrát jsme skončili u veterináře na šití – podruhé to bylo doslova rozpárané břicho, protože pes, na kterého si dovolila, byl volně pobíhající pitbull. Páníček sice byl, ale který volný pitbull by nevyužil příležitosti pohrát si s blbým a drzým jezevčíkem. Bylo mi jí líto, ale mohla si za to sama. Ale mnohem hůř se člověk cítí, když je na procházce v lese, má s sebou pobíhající batole, malého psa na vodítku a najednou se k vám bůh ví odkud přiřítí ohromný pes neurčité rasy s pěnou u huby, o níž netušíte, zda je z lítání, nebo zda pes není v posledním stádiu vztekliny. Přemýšlíte, zda se chce družit – i když taková „bestie“ vážící pomalu víc než vy s batoletem dohromady – by si s vámi dokázala opravdu pěkně pohrát, nebo vás přiběhl sežrat. Pes sice po několika dost vypjatých minutách zmizí v křoví, ale pocit bezmoci v člověku zůstane ještě dlouho.
A zkusili jste někdy svoji nevoli s volným pobíháním hlavně velkých psů dát najevo? Já jsem posledně schytala od dívky mnohem mladší než mé děti tolik titulů – vykáním se nezdržovala vůbec – že jsem nevěděla, jestli to jsem ještě vůbec já. Na požádání: „Slečno, mohla byste si vzít toho psa na vodítko,“ uslyšíte „ty, krávo, radši si drž toho svýho ratlíka, nebo uvidíš!“ Jiná – tentokrát starší dáma na upozornění, že když jde nakoupit do samoobsluhy a svého dalmatina nechá volně pobíhat venku, běhá také v pískovišti, které si celé dokola občural, jen pozvedne obočí a odchází středem. Druhý den je opět ona v obchodě a pes tentokrát vykonává v pískovišti potřebu velkou. Přitom zákon velí nejen po psovi uklidit, ale mít ho na vodítku a pouštět ho jen na místech k tomu určených. Ještě že kočky se zdržují hlavně doma a ty volně pobíhající sídlištěm aspoň loví myši, fretky taky nikdo volně nepouští a morčátka si děti nosí ven v zavařovacích sklenicích. V divokých snech totiž vídám, jak sousedovic pitbullka požírá mého jezevčíka a jako zákusek si dává párek morčat od naproti. Když spolkne poslední sousto, hladově se olízne a zamilovaně se na mě podívá. Probudím se vždycky s pocitem, co by bylo dál, kdyby to nebyl sen…
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x