Informace tajné a veřejné
Taky míváte podobné hovory? Tento byl včera, dnes mi slečna mäkkou slovenčinou položila otázku, zda znám Knižní klub, a když jsem jí odpověděla, že jsem VIP člen, jen se zachichotala: "Ozaj, já to tu napíšem". Jindy mi nabídli kontrolu mých pojšťovacích smluv, jen jim musím po telefonu sdělit, jaké a u jaké pojišťovny jsem uzavřela. A tak to jde stále dokola. Neustále mě někdo telefonicky masíruje, něco mi nabízí, vnucuje, požaduje. Proč? Na základě čeho? Kde přišel dotyčný k mému číslu? Jakým právem si rozhovor monitoruje?
Díky tomu všemu se v poslední době ze mě stal drzoun - volajícím odsekávám, občas jsem drsně ironická, někdy dokonce i urážím. Vím, že chudáci volající jsou jen nástrojem, prodlouženou rukou kohohsi, kdo se chce na mně a dalších prostě napakovat. Ale já mu to neusnadním, já mu to nedovolím. Budu se bránit. Jen musím přemýšlet, pro koho bylo lukrativní prodat mé telefonní číslo, které jsem "musela" při nějaké registraci sdělit, jinak by ona registrace nemohla proběhnout. Protože s firmami, které mi volají, jsem nikdy nic společného neměla - a doufám, že ani mít nebudu.
Když jsme v našem domě instalovali kamery, měl ÚOOÚ problém s tím, že je kamera i ve výtahu, protože by záznam mohl být zneužitý - třeba žárlivým manželem, přestože počítač je umístěný ve speciální místnosti, k níž mají přístup jen dva zasvěcení. Teď najednou není problém - podle slov firmy instalující kamery se záznamem - nainstalovat kameru zabírající část vchodu a počítač umístit do bytu jednotlivce. Zřejmě teď - o pár let později - už nevadí, když jeden z obyvatel domu bude mít perfektní přehled o tom kdo, kam, s kým. Stejné je to i adresami a čísly mobilnch telefonů, ke kterým má přístup kdekdo, přestože každý, komu ho sdělujete, se zavazuje, že vaše údaje dále nepoužije.
Sdělovací prostředky nás varují, abychom na sebe nesdělovali důležité informace na veřejných sítích. Není to třeba. Velký bratr nás hlídá i bez toho, abychom cokoliv prozrazovali. On už dávno všechno má. Všechno se dá totiž koupit. I naše osobní údaje, čísla mobilních telefonů, dokonce i mailové adresy.
Jaroslava Indrová
Trocha bilancování na závěr roku
Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.
Jaroslava Indrová
Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?
Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš
Jaroslava Indrová
Poděkujme básníkovi za krásné slovo
Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.
Jaroslava Indrová
Trápí vás také noční můry?
Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.
Jaroslava Indrová
Co nám chybí ke štěstí a zdraví...
Neustále se mluví o tom, že v lékárnách chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.
Jaroslava Indrová
Děti, čtěte rodičům!
Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?
Jaroslava Indrová
Umění vstát z popela
Každý rodič je šťastný, když jeho děti v životě uspějí, když dojdou dál než on. A protože já mám "dětí" po čtyřiceti letech ve školství spoustu, pocit spokojenosti a hrdosti zažívám dost často.
Jaroslava Indrová
Zubařina má zlaté dno
Když jsem před mnoha lety studovala, na stáži v Polsku jsem byla překvapena, kolik Poláků má špatný chrup. Podívám-li se dnes kolem sebe, vidím takové lidi i u nás docela běžně.
Jaroslava Indrová
Přijímačky po česku
A je to tady - nejdřív maturanti zahajují písemkami z češtiny a jazyka či matematiky a hned po nich frčí nebohá holátka ze ZŠ k přijímacím zkouškám.
Jaroslava Indrová
Jak jsme se za totáče připravovali na atomovou válku
Jsou to zhruba dva týdny, co děti přinesly pololetní vysvědčení, ale jeden předmět, který na tom mém nechybí, tam nenajdete. Branná výchova.
Jaroslava Indrová
Kašleme na chyby! Pravopis je pro kočku! Je???
Na Seznamu mě zaujal text Zuzany Válkové s názvem Čeština? Báječná, živá řeč. Strach z chyb a změn může být dědictvím 19. století, říkají lingvisté. která třem odborníkům z oboru lingvistika položila stejné otázky.
Jaroslava Indrová
Když si vás osedlá kůň
V dubnu to bude deset let, co jsem přestala být mudlou a stala se součástí celosvětové komunity vyznavačů geocachingu. Neměla jsem touhu "lovit", potřebovala jsem nápovědu v jedné hře.
Jaroslava Indrová
Moje cestování do Prahy
Už třetí rok jezdím celkem pravidelně k lékaři do Prahy. Kontrolu spojím vždy s návštěvou dětí a vnoučat – ostatně i proto jsem si vybrala Prahu a ne Brno, kde se specializované zařízení také nachází.
Jaroslava Indrová
Zase ta pošta
Celá naše rodina se vyhýbá poště jak čert kříži. Pokud je nutné něco odeslat či si nechat poslat, využíváme konkurenci – DPD, PPL, ale suverénně nejvýhodnější je ZÁSILKOVNA. Ovšem občas se poště vyhnout nedá.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Jaroslava Indrová
Jde soudcům vždy o spravedlnost?
Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 371
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1912x