Podle módních znaků ve Vašem článku ( punčochy, pytlovité šaty, atd. ) nás pár let dělí, ale zase ne tolik, abych k tomu neměla co říci. Já a "my holky co spolu chodíme" (pozn. pro mladší čtenáře: nebyly jsme lesby, to je reminiscence na "Bylo nás pět" od Poláčka) jsme do tanečních nešly!!! " Co tam, je to trapné, mami, tancovat umím, ušetříš peníze a můžeš mi za to koupit džíny !! Matka, unavená již třetí dcerou, souhlasila a já se pyšnila, jaká jsem avantgarda. Za pár let později jsem litovala, když jsem se pomalu a bolestně učila klasické tance " za pochodu" , jinak řečeno na zábavách a plesech. Ale nemyslím si, že ten odpor k tanečním trvá i nadále. Například mého vnuka to tak bavilo, že tam šel dvakrát.

Jako byl to tenkrát opruz a trapárna. Máma tam seděla v první řadě, nešlo utýct. Ale zase občas se v životě hodí, aspoň ta polka a valčík, když se člověk přichomýtne někomu na svatbě. Člověk není za debila.

moje tanecni odpovidaly te povidce Simka+Grossmanna 'moje prvni tanecni'.

Sako po bratranci o dve cisla vetsi, protoze nema cenu kupovat nove, nebot jeste rostu. Pripadal jsem si jako debil.

Vzpominam si, ze u polonezy nebo nejakeho takoveho tance, kdy chodi ti tanecnici a tanecnice nejak kolem sebe a kdyz se tanecnikovi partnerka lidi, tak se zada - tak kdyz jsem prosel kolem ctyr ziraf, kdy kazda mela min. 185 cm do vysky a nezadal jsem se, tak volal mistr na cely sal - 'kdo vybira, prebere'.

No byl to horor a po zhruba 5 hodinach jsem to vzdal.

Karma My jsme se s kamarády z tanečních ulévali a dodnes toho lituji

No, v kontextu s vašim blogem se asi bude lid dělí na ty co chodili do tanečních a na ty co se tančit nikdy nenaučili.

Ale pozor, kdosi znalý pravil i toto:,,Pravý a skutečný tanečník se hlavně pozná podle toho, že mu jde freestyle a tančí podle sebe, to lze poznát na kilometry daleko“.

Takže i když patřím do druhé skupiny podle klasika to není se mnou zase tak zlý....