Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A nechcete raději los?

14. 03. 2018 19:24:42
Tak jsem zase byla nucena po nějaké době navštívit poštu. A skončilo to - opět - fiaskem. Pohádala jsem se a odešla s neodeslaným balíčkem v tašce. Ale popořádku.

Mám maminku v domově pro seniory a podařilo se jí shodit z nočního stolku lampičku. Tak jsem vzala lampičku, zabalila do úhledného balíčku a vyběhla hned po polední pauze na nejbližší poštu. Myslela jsem si naivně, že dámy za přepážkou budou odpočinuté a svěží, tudíž dobře naladěné a příjemné. Ale kde že! Asi měly k obědu knedlo, zelo, vepřo, protože jedna připomínala spící pannu a druhá měla zřejmě žaludeční potíže - podle výrazu v obličeji.

Problém č. 1 nastal ihned po vstupu do naši minipošty. Na ploše dva krát čtyři metry se tísnili čtyři lidé, další dva postávali u okének. Paní před okénkem, kde se podávají balíky, se viditelně nudila, její synek už málem lezl nudou po zdi, pracovnice za přepážkou nevzrušeně ťukala do počítače. Slušně jsem se zeptala, zda je jedna fronta, či dvě. Po sdělení, že jedna společná, jsem se poctivě zařadila na konec. Hned za mnou přišel pán, který si to drze štrádoval k okénku č. 2. To neměl dělat, neboť řada se ihned zavlnila a jako jeden muž na něj vybafla, že fronta je jen jedna. Začal ihned diskutovat, že tu bydlí čtyřicet let, ale tohle ještě nezažil. Vychytrale jsem na něj mrkla a opáčila, že já tu bydlím už 42 let a už jsme to zažila. Přidala se pán přede mnou: "Já tu bydlím 44 let!" "Pojďte se hádat, kdo tu bydlí dýl," navrhuji pro ukrácení dlouhé chvíle, když tu se ozve paní za přepážkou jedna. "Nehádejte se, fronta tu vždycky byla jen jedna!" A máme to. Zmlkneme a poslušně stojíme dalších deset minutek.

Fronta se občas pohne, ale už nás tu je sedm. Paní za okénkem č. 2 ťuká a ťuká. Po dalších pěti minutách vyráží někam dozadu, prý tisknout. Mezitím na mě dojde řada. Přicházím k okénku a ptám se: "Balík mi vezmete?" "Ne, u druhého okénka." "Tam se to nehýbe." "Co byste chtěla, řeším reklamaci," ozývá se spící panna. Už půl hodiny, opáčím a vrhám se druhou dámu: "Říkala jste, že je tu jen jedna fronta." "Ano, ale vy musíte ke kolegyni, já tu mám dost svých zákazníků."

Přiznám se, že to mě vytočilo. Jakýpak můj zákazník? A já jsem čí? Já jsem své peníze přišla nabídnout medvídkovi Pú? Posunula jsem se tedy s brbláním dále a stojím a čekám. Mezitím si ta s žaludečními problémy mrmlá pod fousy, že to snad není možné, tak se k ní přidávám a notuji si s ní, že to opravdu není možné, což ji evidentně vytáčí do běla, ale nepovolí. Balík mi nevezme, protože by musela vstát a dojít dva metry k takovému otočnému heblu, kudy se balíky podávají. Zajímavé, že dopoledne slouží na poště vždy jen jedna pracovnice a klidně pobíhá sem a tam. Teď to nejde. Nejsem holt "její".

Jdu se tedy zeptat, jak dlouho ještě bude spící panna vyřizovat reklamaci. "No to já nevím, to je strašně práce, ještě minimálně deset patnáct minut." A vtom to ve mně bouchlo, protože po dvaceti minutách ve frontě u radiátoru vytočeného na pětku, když venku bylo 14°C, můj smysl pro slušnost a pevné nervy odpochodovaly neznámo kam. Bafla jsem na ni, že si měla na přepážku pověsit cedulku Mimo provoz a té druhé jsem vmetla do očí, že jdu jinam, kde se budou umět chovat.

Šla jsem. Na stejně malou pobočku, kde dvě dámy s úsměvem kmitaly a já byla za pět minut vyřízená. Mou spokojenost pokazila jen vyřčená suma. 179 Kč za poslání maličké stolní lampičky v hodnotě 190 Kč. Její cena se mi zdvojnásobila. Ale co bych pro milovanou maminku neobětovala! Nejen své nervy, ale i nehoráznou sumu. Teď jen doufám, že moje maminka, která se pohybuje jen velmi omezeně, nedostane do domova seniorů oznamku, že si má skočit na poštu dopoledne od 8 do 12 hodin nebo odpoledne od 14 do 17 hodin....

Autor: Jaroslava Indrová | středa 14.3.2018 19:24 | karma článku: 26.68 | přečteno: 762x


Další články blogera

Jaroslava Indrová

Co se v mládí naučíš, aneb výchova dětí v Čechách

Bydlíme na větrné hůrce, jak říkám, takže z oken máme celou Ostravu - pokud není zrovna pod smogovou pokličkou - jako na dlani. Krásný pohled, obzvlášť před deštěm, kdy dohlédnem až do Beskyd.

3.8.2018 v 18:22 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 711 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Mobil - pomůcka, nebo zlo v dětské ruce?

Francouzská vláda dětem zabavila mobily, což způsobilo poprask málem v celé EU. Někteří mluví o kroku zpátky, jiní velebí spásu dětských duší. Já v tom mám celkem jasno...

2.8.2018 v 20:04 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Radši nikam nejezděte

Že je občasné setkání s přáteli nejlepší terapie na různé trable, ví každý. I proto - hlavně o prázdninách - cestují lidé sem a zase tam. A doufají, že dojedou. Dojedou?

24.7.2018 v 14:13 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 746 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Učitelské Vánoce

Nedá mi to, musím reagovat na dnešní text s názvem Učitelé si při vysvědčení přilepší, žáci a rodiče jim dávají masáže i stromy

28.6.2018 v 19:34 | Karma článku: 21.22 | Přečteno: 662 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Dvořák

Jo, to byly za Havla a Klause časy..

Ale nejenom za jejich éry. Ideologické brýle si musíme z očí sundat a přiznat, že stejné to bylo za Husáka, Svobody, ale i za Novotného nebo za Gottwalda.

14.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 366 | Diskuse

Jan Ziegler

Obsazením severní Afriky zabránil Západ islamistickému teroru proti Evropanům

Proti muslimským fanatikům je třeba bojovat vždy, a ne jenom, když se to propagandisticky hodí. Islamisté po staletí ohrožovali Evropu a pod praporem půlměsíce vraždili křesťany a unášeli je do otroctví.

13.8.2018 v 19:15 | Karma článku: 34.75 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Karel Trčálek

Prague Pride-jeden z hudebních nástrojů neomarxistické revoluce

Pochybuje po letošním Prague Pride ještě někdo o tom, že všude kolem, s výjimkou muslimských zemí, tam si tradiční hodnoty hlídají jako Prorokovo oko v hlavě, samozřejmě,probíhá neomarxistická revoluce?

13.8.2018 v 18:44 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 575 | Diskuse

Robert Troška

Má mise Armády ČR v Afghánistánu smysl?

V souvislosti s vraždou tří našich vojáků z rukou atentátníka v blízkosti základny v afghánském Bagrámu se vyrojily komentáře zpochybňující smysl probíhajících misí a v některých případech i samotné naší role v NATO.

13.8.2018 v 18:30 | Karma článku: 18.29 | Přečteno: 636 | Diskuse

Leona Orságová

Úchyl na telefonu aneb sexuální obtěžování až do domu

„Dáte si k tomu ještě něco?“ „Vás. Vás slečno, bych si dal jako zákusek. Víte, já jsem doma sám. Nechcete přijet?“ ...tak určitě, ty tragéde. Sexuální obtěžování po telefonu v rámci náplně práce, další rajón chlípných pánů.

13.8.2018 v 17:37 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 915 |
Počet článků 297 Celková karma 17.84 Průměrná čtenost 2043

Jsem učitelka, která má ráda děti i samu sebe :-) 





Najdete na iDNES.cz