Záchodová zpěvačka

14. 08. 2019 19:55:51
Sotva jsem se naučila mluvit, začala jsem i zpívat. Zpívala jsem (si) vždy a všude. Zpívaly jsme si s maminkou při vaření oběda, při mytí nádobí, když jsme pekly cukroví. Lidovky, ale i tehdejší hity. Dodnes si je pamatuji.

Dva modré balónky, vyšly si do města... My dva a čas, jsme písničkáři toulaví... Včera neděle byla, včera byl krásný čas... Mým největším hitem, který jsem zpívala na objednávku a před návštěvami bylo Dragouňátko. Nedivím se, že návštěvy slzely – možná smíchy, když jsem zpívala o dragounovi a jeho milé. Píseň končila: Ach táto, tatíčku, pomozte živiti, bude vám to dragouňátko pro tabák choditi. V podání pětileté – pikantní.

Zpívala jsem si, když jsem psala úkoly, cestou do školy i z ní, ale úplně nejradši jsem vyzpěvovala na záchodě. Byly tam dvoje dveře – ty od záchoda a od předsíňky, myslela jsem, že mě není slyšet, ale pánbůh mě obdařil dobrým hlasovým fondem, takže jsem byla slyšet až v kuchyni. Rodiče se vždy jen usmáli: Á, naše záchodová zpěvačka! Ale brácha se mi mstil. Počkal si, až dozpívám, postavil se za druhé dveře a mocně na mě vybafl. Moje blaženost byla ta tam a já se lekla, až mi srdce spadlo do kalhotek.

Když jsem byla starší, udělali z nás ve škole duo s Helenkou. Byla to vážná copatá holčička s krásným sopránem. Chodila se učit zpívat do hudebky, byla lepší v každém směru, ale kupodivu nám to docela ladilo. Nejkrásnější věc vedle ruské písně o partyzánovi (s tou jsme postoupily do okresního kola Puškinova památníku) kterou jsme zpívaly, byla Brahmsova ukolébavka Sladce dřímej. Zpívaly jsme ji moc krásně, půjčovali si nás i na schůze v místních podnicích. Jednou se jedna udřená uklízečka v první řadě tak zaposlouchala, že opravdu zadřímala.

Pak jsem to ještě zkoušela s jednou kapelou s přitažlivým názvem The Yoghurt na univerzitě v Olomouci. Prozpívala jsem se se svou kytarou dokonce až do ostravského rozhlasu, zpívala jsem na stáži v Petrohradě, Lublinu i po sametu v Gmündu – potomek vysídlenců ze Sudet jihl, když jsem na jeho přání vyřvávala hospodské odrhovačky typu Padla facka na sále a Proč ta sova tolik houkala.

Zpěv miluji, i když dnes už moc nezpívám, spíš si pobrukuji. Ale hlavně od maminčiny smrti s nostalgií vzpomínám na své dětské záchodové vyzpěvování. Záchodová zpěvačka. Není to krásný titul? Kdo ho získal? JÁ!

Autor: Jaroslava Indrová | středa 14.8.2019 19:55 | karma článku: 16.79 | přečteno: 367x

Další články blogera

Jaroslava Indrová

Jak mě vzali do školy

Ve školce se mi už nelíbilo. Spaní – a to nemluvím o tom odpoledním - pro mě bylo vždycky ztrátou času. No a ve školce po mě chtěli, abych buď po obědě spala, nebo aspoň dělala, že spím. Obojí bylo pro mě stejně nesnesitelné.

19.8.2019 v 14:49 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 329 | Diskuse

Jaroslava Indrová

První lyžák

Na lyžích jsem jezdila zhruba od čtyř let. Nejdřív jsem dostala tzv. patičkáče, pak dřevěné lyže s „pérákovým“ vázáním.

18.8.2019 v 14:14 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Moje prázdniny v minulém století

Bydleli jsme v malém rodinném domku s velkou zahradou. V přízemí bydleli děda s babičkou a nahoře my. Zahrada byla naším rájem, i když hlavně děda dbal na to, abychom se v ní chovali, jak se patří.

12.8.2019 v 18:42 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 904 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Vladimír Rýdl

Nevhodné dárky ...

Lahev vodky z Lidlu, třetí díl knihy, jejíž první dva si nikdy neviděl, dámská voňavka, která je pro muže a jiné a jiné dárky, které nám mají přinést uspokojení coby obdarovanému...

20.8.2019 v 10:25 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jak mě vzali do školy

Ve školce se mi už nelíbilo. Spaní – a to nemluvím o tom odpoledním - pro mě bylo vždycky ztrátou času. No a ve školce po mě chtěli, abych buď po obědě spala, nebo aspoň dělala, že spím. Obojí bylo pro mě stejně nesnesitelné.

19.8.2019 v 14:49 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 329 | Diskuse

Metoděj Skřeček

O nevěře - pardon - o nevěrách

Člověk by měl být věrný svým zásadám, měl by stát za svou láskou a měl by jít po cestách nedlážděných, křivolakých vedoucích ke správným cílům. „Ty jsi koňavec!“, řekla by po přečtení tohoto perexu s potutelným úsměvem moje milá.

19.8.2019 v 14:01 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 285 | Diskuse

Jaroslava Indrová

První lyžák

Na lyžích jsem jezdila zhruba od čtyř let. Nejdřív jsem dostala tzv. patičkáče, pak dřevěné lyže s „pérákovým“ vázáním.

18.8.2019 v 14:14 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co vypadal jako sněhulák, který se choval jako rytíř

Trendem moderní doby je soudit druhé. Jejich životy, co dělají, jak vypadají. Přitom zrovna vzhled člověka nevypovídá vůbec nic o tom, jaký ve skutečnosti je.

17.8.2019 v 18:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 314 | Diskuse
Počet článků 317 Celková karma 19.13 Průměrná čtenost 1984

Jsem učitelka, která má ráda děti i samu sebe :-) 

Najdete na iDNES.cz