Neděle 25. února 2024, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 25. února 2024 Liliana

Vzpomínka na maturitu za doby normalizační

31. 05. 2022 17:07:49
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.

Už témata písemky byla výživná – v češtině Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, v němčině jakési výročí FDJ či cosi takového a v ruštině výročí založení KSČ. Očekávané sedmdesáté narozeniny Jaroslava Seiferta se nekonaly, brzy se nekonal ani on sám, tak holt jsme se trápili výročími, která se režimu líbila více.

Nějak jsme se s nimi všichni popasovali (náš pan profesor byl skvělý rovný chlap a nenechal by nás padnout) a pomalu se blížil svatý týden. Rozkvetly kaštany (podle teorie bývalé kolegyně bioložky, když začnou kvést kaštany, jsou tu maturity. A většinou jí to vychází, musím říct.) Pak kaštany rozkvetly naplno, nastoupila červnová vedra a nám začal svatý týden.

Rozhodly jsme se s kamarádkou, že se budeme učit u nich na zahradě spolu, že nám to určitě půjde líp, když si budeme pomáhat. Skvělý nápad měl jednu, ale velikou nevýhodu: krásné počasí, které vůbec nelákalo ke studiu, a sousedy, kteří se neustále vyptávali, jak nám to jde.

Nakonec jsme se přece jen přinutily učit se, i když jsme si občas představovaly, jak si plaveme někde v čisté vodičce, která se nám leskne na opálené pleti. Celý svůj dosavadní život jsem byla v abecedě na špici – na gymnáziu dokonce první, ale k maturitní zkoušce jsem nastupovala jako předposlední ve čtvrtek dopoledne, kamarádka se mnou uzavírala „peloton“, a tak jsme měly ještě pár dnů na přípravu k dobru. Byly to ale dny plné nervozity a jak se blížil den D, učení nám šlo hůř a hůř.

Ve čtvrtek jsem nemohla dospat, snídaně do mě nelezla a poprvé v životě (ale ne naposled) jsem zatoužila po vzpruze a sáhla jsem do špajzky po maminčině rumu, který dávala do koblih. Cvakla jsem si a šla. Asi jsem to neměla dělat, protože po loku rumu jsem se necítila vzpružená, ale naopak – sedala na mě malátnost.

Čeština ještě byla v pohodě, ačkoliv otázka byla příšerná: Revoluční rok 1905 v české literatuře. Po nápovědě pana profesora, že mám mluvit o Wolkrovi, Seifertovi a Nezvalovi, jsem sypala odpovědi z rukávu jedna radost.

V dějepise jsem si nevytáhla ani středověk, ani renesanci, ale Osvobození Československa sovětskou armádou. Protože jsme v hodinách hodně pracovali s atlasem, věděla jsem, že všechny čtyři fronty najdu právě tam i se jmény velitelů a šipkami ukazujícími jejich postup směr Praha. Přes nespokojenost s otázkou jsem zaperlila, skvělé.

Od němčiny jsem zas tak moc neočekávala, doufala jsem, že dvojčičku obhájím, protože na jedničku nemám, a dopadlo to přesně tak. Nezajímavé, dokonce už si nepamatuji ani téma otázky. A pak to přišlo. Nastupující hlad – ta snídaně mi začínala opravdu chybět – klesající hodnoty cukru a odbourávající se alkohol (byť ho bylo minimální množství, nebyla jsem zvyklá), to vše udělalo své a já začala uvadat, neodbytně na mě na potítku přicházela dřímota. Ještě že spolužák přede mnou (vytáhl si Prahu), který nesnášel ruštinu, a tudíž se ji neučil, bruslil na hodně tenkém ledu a jeho repliky, kterými odpovídal na otázky paní profesorky: Kuda vy by pošli, jesli by u vas byli gosti iz Moskvy? odpovídal: Ja by póšel... a My by póšli... až to výše jmenovaná nevydržela a odsekla: Tak už konečně pojděte!

To mě trochu zabavilo, ale okénko, které se přede mnou po vytažení otázky pootevíralo, se začalo měnit v auslák, jak to říkala maminka, tedy ve výlohu. Ruština měla dvě části: literární a reálie. Copak Puškin byl bez problémů. I můj pohasínající intelekt si s ním poradil – přečetla jsem nejen Oněgina, ale vše, co se dalo sehnat v knihovně. Jenže na druhou otázku jsem zvolila pouze jedinou, ale asertivní odpověď typu zaseknutá gramodeska. Téma znělo: Prirodnoje bogatstvo Sovětskogo sojuza. A já opakovala jen: V Sovětskom sojuze dobyvajetsja něfť i ugol. A pak jsem na mapě ukazovala, kdě něfť a kdě ugol. Víc ze mě v podstatě nedostali. Ruštinářka se snažila, seč jí síly stačily, napovídala dokonce i třídní, a to byla fyzikářka, ale já se zachovala čestně – neuhnula jsem ani o píď. Maximálně jsem dodala da – nět.

Při slavnostním vyhodnocení mi paní profesorka sice potřásla rukou, ale prohlásila, že bych zasloužila spíš nakopat do zadku, ale že vzhledem k mým jedničkám mi tu dvojku nakonec dala. Bylo z toho nakonec přece jen vyznamenání, moje pocity však hřejivé nebyly. Není divu, že jsme pak dopadli, jak jsme dopadli.

Spolužačka, která maturovala den před námi a byla už vyspinkaná a odpočatá, nás pozvala k sobě domů, kde jsme za poslechu Klavírního koncert b-moll P. I. Čajkovského (jak trefné) v pěti položili koňak uložený do sklepa v den jejího narození. Co to s námi, kteří jsme maturovali nakonec, nesnídali jsme, neobědvali, za sebou stres ze zkoušky a já ještě smutek a zklamání, udělalo, dokáže si asi představit každý. Místo pusy a květin jsem při návratu domů dostala hned mezi dveřmi od maminky šílené strachem, co se mnou je, facku jak Brno. Žádný div. Bylo to v půl třetí v noci.

Autor: Jaroslava Indrová | úterý 31.5.2022 17:07 | karma článku: 33.90 | přečteno: 3392x

Další články blogera

Jaroslava Indrová

Trocha bilancování na závěr roku

Na konci roku je zvykem bilancovat - ohlížet se zpět a zjišťovat, co nám rok minulý dál a vzal, a také si dávat předsevzetí do roku nastávajícího. Tak se na to podívejme.

29.12.2023 v 8:53 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 161 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?

Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mě zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyš

21.12.2023 v 21:03 | Karma článku: 22.39 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Poděkujme básníkovi za krásné slovo

Dnes je to 34 let, co zemřel básník Jan Skácel. Příslušník brněnské skupiny Host do domu, nedostudovaný učitel, který se upsal krásnému slovu.

16.11.2023 v 14:30 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Trápí vás také noční můry?

Noční můry trápí nejen mladé dívky, kterým královna Mab za hříšné myšlenky přičaruje pupínky na nose, ale asi všechny. Občas... Ale u nás snad ty potvory bydlí.

17.9.2023 v 19:35 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 159 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 8.31 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jiří Kačír

Neetické metody managementu v práci: udělejte šéfa z největšího zmetka

Už se vám někdy v práci stalo, že vám šéfuje člověk, který je v podstatě ze všech možných lidí největší... had? A ze všech nejméně rozumí práci? Možná jste si říkali, že je to náhoda, a že takoví lidé se prostě občas vyskytují.

24.2.2024 v 15:53 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 297 | Diskuse

Vlastimil Nesrsta

Chlapi, neřvěte tak, soudružka smaží řízky

My tenisté jsme to neměli dříve v zimě lehké. Haly nebyly, energie na rozdávání, soutěžní absťák, a tak jsme o sobotách a nedělích hrávali dopoledne fotbal.

24.2.2024 v 12:22 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 375 | Diskuse

Jaroslav Herda

Komprodopis předaný Alexandru Vondrovi "opravdovými zemědělci" . Policejní nezdárek.

Policii zaujala iniciativa pana Vondry a reagovala okamžitě. Nic proti oněm "opravdovým zemědělcům". Někde nějak přišli k listu papíru, který vypadal jako kopie dopisu podepsáná panem Jandejskem.

24.2.2024 v 11:20 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 636 |

Vladimír T. Gottwald

Úsměvy a úšklebky CXXVIII. (o děsivém snu a angažovaném trosečníkovi)

Do snu mi, když se setmělo, vlezlo stvoření patero – každé mělo stejné tělo, však každé jiné gendero.

24.2.2024 v 9:00 | Karma článku: 29.72 | Přečteno: 416 | Diskuse
Počet článků 370 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1912

Jsem učitelka, která  i po dlouhé praxi učí ráda. 

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...