Host do domu - kulturní revue, jejímž byl šéfredaktorem - byla v roce 1968 zakázána a sám Skácel se ocitl na "černé listině" - bylo mu zakázáno publikovat. V této době vycházela jeho díla pouze v samizdatu či v exilu. Omezeně smí znovu vydávat od roku 1981.
Za téměř osobní tragédii lze považovat fakt, že Skácel umírá pouhý jeden den před sametovou revolucí, že se svobody, po níž tak toužil, nedožil.
Jeho básně jsou inspirovány moravskou přírodou, jsou velmi intimní a přece mají obecně lidskou platnost. Skácel vládne uměním krásné mluvy - je básníkem okamžiku, nálady, pocitu. Jeho úsporné vyjadřování - krátké jednoduché věty - originální metafory, bohatá slovní zásoba, melodičnost veršů, vizuálnost - to všechno z něho dělá básníka, na jakého se nezapomíná.
Mnohé ze Skácelových básní známe i díky skupině Hradišťan, jež je zařadila do svého repertoáru - třeba Modlitbu za vodu či Krátký popis léta.
Vzpomeňme na něho; třeba až půjdete v Brně po náměstí Svobody. Do bronzu kolem dvou zdejších kašen byly odlity jeho verše - a to právě ty o vodě.
Krátký popis léta
Požáry
Ze čtyř stran hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí
Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna
Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá
Poděkování
Poděkujme jak děti za jablko
za vše co bývalo a znovu kdysi bude
za to že věrná po dni přicházela noc
za zarputilé ráno
Poděkujme jak děti za jablko
za to že příští dávno je už za námi
že nás měl čas
jak rybář rybu v síti
Poděkujme jak děti za jablko
a bez výčitek bez pokorné pýchy
za radost která pomohla nám přebolet
za odebraný dar
Poděkujme jak děti za jablko
Mrtví
Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného
