Svačinu do batohu a vyrazit

Recenze-hory Původně jsem sice měla v úmyslu psát o něčem zcela jiném, ale i mě zaujal článek o Krkonoších. Navíc je to můj rodný kraj, občas po něm ve světě nostalgicky zavzdychám, tak zde je má troška do mlejna.

Jak jsem již předeslala, z Krkonoš pocházím, mám tam matku a občas - ač mě dělí 350 km - se tam ráda vracím. Posledním zážitkem byl výlet - původně na Sněžku, kam jsme se chtěli nostalgicky svézt lanovkou těsně před tím, než ji nahradí novou. Za to, že to nakonec dopadlo jinak, může vis maior, tedy počasí. Onen letní den byla strašlivá zima, lilo, lilo a ještě lilo, tak jsme se od dolní stanice lanovky vrátili a vyrazili Obřím dolem, kam to půjde.

Samozřejmě jsme zatoužili i po horkém čaji a něčem k snědku. První možností byla Bouda v Obřím dole. Ač plná sezóna, zavřeno. Druhá, na niž jsme narazili, byla Bouda pod Sněžkou. Ta byla otevřená, ale uvnitř ani noha. Kdybychom ji zatoužili vykrást, nebyl by to velký problém - ale nevím, asi tam nebylo ukrást co. Uvnitř nás přivítal veverčák z Doby ledové, který trůnil v rohu, po obsluze se slehla země. Když jsme se jí nakonec dočkali, začala jsem po pohledu do jídelního lístku šilhat. Nakonec zůstalo u obligátní polévky a k tomu jsme pod stolem ukusovali z vlastnoručně připravené svačiny. Přestože  zde visela cedule o tom, že konzumace vlastního jídla je zakázána, nikdo se na nás ani nepodíval. A kdybychom zatoužili odejít bez placení, opět žádný problém. Nikomu bychom nechyběli. Prostředí bylo pěkné, obsluha příšerná, ceny nelidské, pivo hrozné. A co mi vadí nejvíc. Nikde jsem se cestou nedověděla - ani v samotné chatě, že jen o kousek dál je epozice Historický důl Kovárna. Proč tam, je, když se o ní dovíte jen tehdy, když ji budete hledat? Asi není třeba peněz na její uržování, asi není vůbec třeba, aby ji někdo navštěvoval.

Vzpomínám si, že v době mého dětství se na hůl brali Němci, protože marka byla tři koruny a němečtí turisté se chovali podle toho. Dnes jsou ceny - myslím si - nastaveny podle kurzu eura, což je nikoliv 1:3, ale pomalu 1:30.  Několikrát jsem se přesvědčila, a to i mém rodném Vrchlabí, že je pro mne výhodnější mluvit německy než česky. Je mi totiž personálu líto - to zklamání, které se jim objeví v očích, zjistí-li, že jsem jen obyčejný Čech! Také ceny v běžných obchodech ve Vrchlabí odpovídají občas středu Prahy. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel se živí "pouze" poctivou prací, nemají to lehké. Jdete-li po hlavní vrchlabské třídě, uvidíte luxusní značkové obchody s oděvy a sportovním vybavením, nebo máte možnost zajít si nakoupit k Vietnamcům. Nic mezi tím. Moje maminka důchodkyně to má blbé a předem je odsouzena k nakupování ve vietnamské tržnici, protože obchody jako TIMEOUT pro ni opravdu v úvahu nepřipadají. Nejvíc mi vadí, že ač ceny v obchodech i restauracích jsou tak vysoké, většina personálu se k valutovým cizincům chová zcela jinak než k nevalutovému našinci.

Moje děti, které to do Krkonoš mají coby kamenem dohodil, jezdí přesto na lyže raději do Krušných hor, které mají ceny lidovější a obsluhu příjemnější. Je mi to líto, ale zažila jsem to na vlastní kůži. V pohostinství a jiných službách se bohatlo jen poctivou prací, odírání z kůže přineslo vždycky jen zisk krátkodobý a důsledkem byl krach - víme, jak dopadla jedna z nejstarších krkonošských bud, kdysi krásná Petrovka. Budeme-li jen "rejžovat", bez lásky k místu, bez úcty k hostům - našincům, dopadne to s Krkonošemi špatně. Proč tam jezdit, když si mě a mých peněz neváží, a ve výsledku to stejně nestálo za to.

P. S. Další rok jsme vyrazili pro změnu na Černou horu a s pohostinstvím horských bud a hotelů to nebylo o moc lepší. Sokolská bouda zavřená, pro běžné turisty cestou  k dispozici většinou "bufety" - výdejní okénko a lavice na větru a dešti.