Jedni na válcích na česačce přebírali a druzí česali ručně - kdo jim na tu česačku ten chmel na poli trhal?

Jako studenti 3,5 letého učebního oboru jsme jezdili také na chmel, ale drátkovat, to je ta úvodní disciplína (jeden nahazuje, druhý píchá), ještě v první polovině dubna, kdy je relativně zima a také světnice po 30-50 chlapech, navíc bez kamen. Některé chmelnice byly i dva, tři kilometry daleko a když se někomu zlomila hliníková trubka (kterou se nahazovalo) musel šlapat pěkně po svých do JZD pro novou, nebo když se vám zacuchal drát o oku (který bylo přibyté k prvnímu sloupu a byly v něm už drážky) a chmelnice byla dostatečně dlouhá, to také nepotěšilo. Denní norma tenkrát byla 800 drátků (studenti ale průměrně zvládli tak 500-600), my co jsme si chtěli něco vydělat jsme jich dávali i tisíc (což znamenalo být na chmelnici od rána do setmění, oběd se vozil na pole a jedlo se z ešusu), za 10 dní práce to pak dalo pěkných 700 korun, což bylo celkem dost, když si vezmu, že ještě jako nevyučení studenti (období od června, kdy končila škola, do prosince kdy byly závěrečné zkoušky) jsme za ty nejhorší práce (jako elektrikáři jsme prováděli výkopové práce) dostávali 900 korun měsíčně.

Škoda, že mě nikdy ta chmelová romantika při studiích nikdy nepotkala, jak na střední, tak na vejšce samý brambory... vlastně párkrát taky žně a zašívárna na kombajnu...no je to strašně dávno...