Strašák plošného testování žáků

Jedni ho prosazují, druzí se před ním brání zuby nehty. Jde o testování žáků společně se stanovením minimální hranice, jež by je opravňovala ucházet se o studium střední školy s maturitou. Není to mnoho povyku pro nic?

Když jsem dělala příjímačky na gymnázium, měla jsem jasno. Buď udělám přijímačky a můžu jít na gympl, popř. na jinou střední školu, nebo neudělám a skončím na učňáku. Vím, bylo to za hluboké totality, ale připadalo mi to spravedlivé, stejně tak jako to, že někteří z nás už po prváku odpadli, protože jim to "nešlo", a tak ředitel doporučil rodičům přestup na lehčí školu. 

Dnes by rodiče považovali za tragedii, kdyby jejich dítě nešlo na školu s maturitou, přestože má už v páté třídě trojky a v sedmičce několik čtyřek. Přesto se opravdu většina těchto dětí na nějakou tu školu dostane, a dokonce jí i nějak proleze. Zádrhel nastává většinou u státní maturity, kde Františka nikdo nezná, a tudíž nad ním nikdo nemůže přimhouřit oko. 

Budou-li zavedeny hranice, pod kterou školy nebudou moci sáhnout, nastanou dva problémy. Některé školy nenaplní kapacitu (a bude jich zřejmě dost) - co pak s učiteli, pro které nebude práce? A tím, že nebude dost studentů, bude ohrožena sama existence některých škol. Prozatím tyto školy nabraly, "co mělo ruce nohy" a učitelé plivali krev, aby "studenty", kteří nejen že talentem zrovna nehýřili, ale často bylo studium hlavně zbožným přáním rodičů než jich samých, dostrkali k maturitě.

Prý hrozí, že školy budou srovnávány podle těchto testů a rodiče si budou vybírat jen ty, které produkují premianty. Omyl - rodiče i děti samotné vybírají školy podle toho, kde jim dosažení cíle dá nejméně práce. Kde to "dávají za hubičku" - a věřte, že i takové školy se najdou, protože jinak by nepřežily. Škola, která má nálepku "náročná", je pro mnoho slabších postrachem - a náročná neznamená těžký studijní obor. Jak pak může být maturita srovnatelná, když za stejný výkon dostanou žáci na různých školách zcela odlišné známky? Srovnávací testy sice vypoví o stavu v daném okamžiku, ale prof. Vondrák, který řekl, že zde jde o standardizaci, aby se školy dostaly na srovnatelnou úroveň, má pravdu v tom, že základní penzum vědomostí by měli mít všichni uchazeči o rovnocenné vysvědčení stejné. 

Další argument, že by učitelé neučili, ale jen připravovali žáky na testy, opět neobstojí. Co asi tak dělají učitelé na učilištích s maturitou, chtějí-li, aby jejich studenti prošli maturitou úspěšně? A další argument, že přijímací testy budou nutit učitele základních škol drilovat žáky pro tyto testy, je stejně hloupý. Testy musejí být sestaveny tak, aby prověřovaly, co žák umí, a nikoli, co neumí. Pak - budou-li ověřovat učivo základní školy - budou dostatečně průkazné. A už dnes žádný přípravný kurz hloupého k přijímačkám nepřipraví, i kdyby za ně rodiče platili zlatem. Chytrému pomůže utřídit vědomosti a naučí ho proměnit je v dovednosti. Schopnosti si musí přinést s sebou, ty mu nikdo nevštípí. 

Opět mi přijde, že se tady hádáme o něco, co už dávno nejen u nás bylo prověřeno praxí a hlavně, že si na těchto diskusích kdekdo přihřívá svou polívčičku. Určitě stát přijde levněji testování žáků ještě před tím, než začnou studovat na střední škole s maturitou, než je na ní čtyři i více let držet, dostrkat je k maturitě, kterou nikdy neudělají - v nejlepším případě na několikerý pokus. A co si budeme povídat, s jídlem roste chuť, takže mnozí z nich to navíc ještě zkusí na vysokou, kam je taky přijmou, ale po roce či dvou stejně odejdou s nepořízenou, jen si je tam stát bude ještě nějaký čas vydržovat..

Mně se testy, jež by měly porovnat vědomosti a dovednosti žáků líbí, stejně jako hranice, pod kterou by neměly střední školy jít. Snad to konečně úroveň vzdělávání u nás posune aspoň o kousíček výš. Protože níž už to snad nejde.