Poslední (?) vyjížďka

Minulý čtvrtek bylo ještě nádherné, skoro letní počasí, které přímo vybízelo k výjezdu na kole. Původně jsem chtěla jít běhat, ale kolo zvítězilo.

Mám pár měsíců elektrokolo, se kterým jsem se docela těžko sžívala.  Je to úplně jiný styl jízdy, kolo je těžké, méně pruží. Vlastně až v onen inkriminovaný čtvrtek jsem měla pocit, že pánem jsem tu já. Což bylo asi špatně.

Ať to zbytečně nenatahuju, bourala jsem. Špatně jsem vybrala zatáčku a na lávce pře řeku Opavu narazila do železného zábradlí. Neuhnulo. Zůstala jsem bezmocně ležet vedle kola. Jak to tak bývá, začali se sbíhat lidé. Kupodivu ne proto, aby si udělali selfie, nebo se pokochali mou bolestí, ale proto, aby pomohli. Jedna paní okamžitě zavolala záchranku, druhá běžela pro mého manžela, který jel přede mnou a nezaznamenal hned, co se stalo.

Kolem projíždělo hodně cyklistů a každý nabízel pomoc. Nikdo nehledal senzaci. 

Zpětně, když jsem si situaci přehrávala v hlavě, musela jsem konstatovat, že to s námi Čechy není tak špatné, jak se často píše. Děkuji všem, kteří mi pomohli či pomoci chtěli, a slibuji, že budu-li svědkem podobné situace, pomůžu taky.