Už to v této diskuzi zaznělo - člověk vydrží hodně a daleko více, než musíme vydržet teď. Co měli říkat třeba ti v obleženém Leningradu anebo co mají říkat ti, kterým někdo blízký zemřel na covid? Nemožnost jít ke kadeřnici je proti skutečnému utrpení člověka naprostá směšnost.

Ano, ale proč trpět když nemusíme?

Prý. když si ulevíte od svých obav je to normální, ale pokud sklenici spíš vidíte poloprázdnou neváháte o tom své okolí neustále zpravovat, připravujete se o podstatnou část životní energie...

Omluva, mimo téma: Mám Vám vyřídit pozdravení od Beatky.

Fyzická práce vám moc chybí.

V koncetráku to řešili přehazováním hromádky písku - nebyl pak čas na zbytečné fňukání, které nic neřeší.

kolik jste dnes přeházel kupek?

Je to smutné i "veselé". Příjdete do otevřeného obchodu a prodavač vám nesmí prodat zboží z jednoho regálu, ze sousedního ano. Pro pochopení této moudrosti je ten zakázaný regál omotaný páskou. To by nevymysleli ani v Kocourkově.

Nebojte, člověk vydrží mnohem víc, než si obvykle myslí. A jsou na světě mnohem horší věci ...

Ano, ty mnohem horší věci nás v souvislosti s covidovou hysterií, bohužel, teprve čekají - nás VŠECHNY!

Pak přestane hysterie o covidovych obětech. Oběťmi se staneme všichni, covidoví či necovidoví. Celá "covid story" se totiž stane jen tragickou připomínkou příčiny a původu našeho neštěstí.

Já už mám většinu života za sebou, ale jsou tu (nejen) mí potomci - a těch je mi skutečně nesmírně líto, nezaslouží si to.

Přesto ale stále doufám, že je ještě čas to vše zvrátit a nedopustit, aby nastala doba, kdy už bude pozdě naříkat a litovat. Chce to ale podívat se Pravdě do očí a uvědomit si, kde a v čem je skutečné nebezpečí.